Hned zkraje je potřeba motivaci rozdělit do dvou základních forem: vnější a vnitřní. Povětšinou se setkáváme u zaměstnavatelů s vnější motivací, jako jsou různé bonusy, speciální akce, firemní stravování atd. Vnější motivace je lákavým zpestřením, které však u většiny zaměstnanců vytvoří jen krátkodobý účinek a pro zaměstnavatele jsou finančně velmi nákladné. Najdou se i takové motivace, které zaměstnanci považují už za jakýsi standart. Jen málokdo se spokojí se stravenkami a raději uvítá možnost zvýhodněného stravování v blízkosti zaměstnání nebo přímou dovážku. K těmto účelům slouží firemní stravování Praha, které nabízí nepřeberný výběr hlavních pokrmů i dovážku na vámi zvolenou adresu.
Jak už bylo řečeno, vnější motivace fungují jen krátkodobě. Motivace v podobě trestu/odměny je v dlouhém časovém horizontu neefektivní, neboť se jí zaměstnanci dříve nebo později dokáží přizpůsobit. Pokud by měl tedy tento způsob motivace skutečně fungovat dlouhodobě, bylo by zapotřebí míru odměn i trestů neustále navyšovat. To však není v silák žádného zaměstnavatele a jedná se spíše o utopii.
Trestání zaměstnanců za špatně odvedenou práci navíc spíše k motivace vede k celkové nespokojenosti. Zkrátka zaměstnanci mají na své zaměstnavatele čím dál tím větší nároky, které není vždy lehké splnit. Negativní motivace pak ve výsledku přináší ještě horší výsledky než motivace pozitivní. Jak tedy docílit, aby zaměstnanci v sobě probouzeli vlastní motivaci, která pomáhá k jejich výkonosti?
Už z předešlých řádků jasně vyplývá, že nejlepších výsledků dosahují pracoviště, které působí na vnitřní motivaci zaměstnanců. Dané pracoviště může dosáhnout těch nejlepších výsledků jen za předpokladu, že samotní zaměstnanci v sobě budou pociťovat touhu po vykonání konkrétních cílů. Hnacím motorem může být třeba větší odpovědnost nebo realizace vlastních nápadů.