Dnes bych chtěla mluvit o dětském autismu, protože mě toto téma hodně zajímá. Vždycky jsem chtěla s takovými dětmi pracovat. Nejprve úplně na začátku jsem chtěla dělat psychologa, ale nakonec jsem věděla že na tuto školu jsou dost těžké přijímačky, a tak jsem se nakonec rozhodla pro Speciální pedagogiku. Na tuto školu jsem se ale nikdy nedostala. Ale byla jsem na velice zajímavé praxi. Byla to školka pro zdravé i nemocné děti. Tato školka byla rozdělené do oddělení podle stupně postižení. V jedné třídě byly děti s lehkým postižením, například ty, které se narodily předčasně, nebo měly třeba lehký autismus.
V další třídě byly děti, které měly například Aspergerův syndrom, nebo středně těžký autismus. V poslední třídě byly děti s těžkým autismem, ke kterému měly přidruženou třeba mentální retardaci. Některé děti vůbec nemluvily, jiné se nedokázaly na nic soustředit. Asi nejsilnější zážitek pro mě byl ten, když se paní učitelka ptala dítěte, jak se jmenuje jeho maminka a on na ní vůbec nereagoval, nevnímal ji, až když ho paní učitelka namotivovala, dala před něho tablet, tak až potom dítě začalo vnímat a ukázalo svoji maminku na obrázku, toto pro mě byl hodně silný zážitek a bylo pro mě dost těžké přijmout tuto realitu.
Nicméně ačkoli jsem tuto práci chtěla vždycky dělat a nepodařilo se mi dostat se na vysokou školu, tento sen se mi nakonec stal realitou. Nyní dělám asistentku ve školce chlapečkovi s autismem. Mně osobně přijde, že ani autismus nemá nicméně nějaké znaky tam jsou. Ale je strašně moc šikovný, je vidět že rodiče se mu odmalička hodně věnují a já pevně věřím tomu, že nebude muset do žádné zvláštní školy, ale do klasické třeba jen s asistentkou. Většinou totiž když k dětskému autismu není přidružená třeba mentální retardace, nebo něco jiného, s dítětem se dá krásně pracovat a většinou je i schopno dát ho i do naprosto normální školy, ne vždy ale ve často ano.